Naše další zvířátka
Jelikož bydlíme na vesnici, tak místa je opravdu hodně a i když se rodiče brání, tak si nás zvířátka domov stejně nacházejí sama. Asi nejlepším příkladem tuláků jsou všudepřítomné kočky. Akuálně (zima 2013) máme 4. Někomu to nepřijde moc, ale věřte tomu, jen jeden kocour je opravdu chtěný. S ním začnu , protože je ze všech nejhezčí :)) a taky největší lump, co najde (může to být i na lince, to je mu jedno), tak sežere. Takový andílek z čertovy zahrádky :D
Jmenuje se Reco, pojmenovaný je naší Moničkou, ale miláček úplně největší je naší babičky a dědy, každé ráno k nim chodí na snídani a po dlouhé noci ve venkovnim pelíšku si u nich hodí i menší chrupku. Jinak, přivezli jsme si ho s jeho sestřičkou Ladynkou na Mikuláše (2010) od známých. Bohužel o Ladynku jsme už dávno přišli :( Recouška maminka je obyčejná kočka domácí, ale tatínek je jakýsi siamák, takže se nám chlapeček potatil. A protože coural přes silnici, tak jsme ho nechali radši vykastrovat.
A tady další kastrát, tedy spíše kastrátka. Micka. Černá, obyčejná kočka, jak je stará přesně nevíme, protože naši sousedé ji někde našli chudinku vyhládlou, tak si ji vzali. Jakto, že je u nás?? V době co sem tahle černoška přicestovala jsme měli mladého kocourka (černobílý, toho jsme pro změnu našly já s mamkou v děšti v keřích u silnice, byl hrozně maličký a zmoklý, tak jsem doma slíbila, že se ho pokusím někde udat. Naštěstí to nedopadlo =) Pojmenovali jsme ho Mufík. Byl to úžasný kocourek, pak se nám stratil jako Ladynka a ještě dvě kočky před ním), no a co se nestalo?? Každý si domyslí, ale vznikla z toho čtyři krásná koťátka :D dvě černobílá a dvě černá, ale jedno černé bohužel zemřelo. Naštěstí ti strakatí byli oba kocourci, ty si vzali společně naši známí. A tak nám zůstalo poslední koťátko, stejné jako máma a jak jinak než kočička :)
To je ona. Takhle šílené kotě si nezaslouží jiné jméno než Dračice :D Na první fotce je jako koťátko, ta druhá je focená letos. Má úžasný kožíšek, jako samet. S maminkou je úplně k nerozeznání co se barvy týče, ale povahou a tvarem hlavy je úplně jiná. Jinak velmi mazlivá a umňoukaná číča, ale jak dojde na jídlo, hlavně maso nebo konzerva, společně s Mickou vrčej tak, že by to snad sbouralo i barák =D
A tady jsou Dráčiny bráchové. Z leva Ťapišmuk a na pravo pak Štístko.
A to nejlepší na konec, můj mílouš =D Felix. Taky bývalý tulák, ale podle mě ho někdo vyhodil z auta a ujel. Kocourek měl na venkovní kočku příliš ostré drápky. A důvod proč ho jeho minulí majitelé vyhodili?? Felix totiž trpí jakýmsi druhem kočičí rýmy, která asi nejde vyléčit. Už dostal i antibiotika, ale fungovaly jen pokud je bral a pak se mu to hned vrátilo. Chudáček. Přes tohle všechno, je to neuvěřiteně věrný a roztomilý a asi nejukňnouranější kocour co je :D
Jak jsem již psala, bydlíme na vesnici ,kde má každý dům svého hlídače. No, a nám se to také nevyhnulo :). Náš pejsek se jmenuje Dag. Je to černý labrador a na to, že jsou mu dva roky, je to velký rošťák :D Když necháme něco venku ( ať je to cokoliv) ,druhého dne to leží na zahradě a nacházíme to na více místech :D
Dalšími našimi obyvately jsou andulky, které patří mojí sestře Monče. Začalo to docela nevinně, když si Monča koupila prvního anduláka Ria. Každý den jsme ho nechávali létat po domě a sám si vlezl do klece když, měl hlad. Pokud byl Rio v obyváku kleci a zachtělo se mu ven, tak začal pískat, že jsem musela vstát, abych ho pustila. Zdál se nám ale moc sám, takže jsme přistěhovali ještě ptačí slečnu Siu. Monča si předsavovala, že spolu budou mít mláďátka, ale moc to neklapalo, takže si koupila další pár. Riouš na podzim bbohužel zemřel a byll posléze nahrazen Riem II. Sia zase chytla nějakou asi nevyléčitelnou nemocí,tak jsme ji dali stranou, aby to nechytli i ti další, jenomže jsme ji nechali v kolárně, kde se na ní dostala kočka. Tak si Monča pořídila další samičku :) konečný počet andulek u nás se tedy rovná prozatimnímu počtu morčounů, tedy 4 - Ricky Rio II., Waila, Sára Sia II. a Blú.